Když jsem přestala kojit…

Když jsem psala článek na téma kojení, netušila jsem, kolik zhlédnutí bude mít. Proto je napsaný čistě a upřímně. Z mé praxe terapeutky a zároveň mámy. Ženy se ptají, jestli mám problém se samoodstavem, nebo s cíleným odstavem. Proto píšu tento článek ať každý posoudí.

Taky jsem byla v nošenkových fb skupinách.

Kdybyste mne znaly, věděly byste, jak hodně jsem se snažila prosadit si nošení, kojení, neočkování i zdravé stravování u svého muže, přátel, rodiny. Podařilo se mi všechno. První rok a půl byl skvělý, pak už jsem byla utahaná, urvaná, vyšťavená.

A všechno jsem si to mohla dovolit jen díky mému skvělému muži. Nemáme ve svém okolí babičky, které by nám pomáhaly, ani nikoho jiného. Představa, že nám hlídá někdo cizí malé dítě nás ani nenapadla. Takže jsem dělala všechno s dítětem na břiše nebo na zádech.

Můj partner mi vždy pomáhal se vším a respektoval mě, podporoval. Pochopil mé principy chápání a já udělala krok k jeho chápání výchovy.

Když byl dceři asi rok, šla jsem dvakrát týdně do práce na čtyři hodiny.  Odpoledne, když hlídal můj muž. Ještě jsem kojila a měla strach, jak to zvládnou. Dívala jsem se každých pět minut na telefon, jestli něco nepotřebují.

Nikdy jsem své dceři nezdrhla, nikdy jsme neudělali to, že tam najednou nejsem. Vždy jsme se domluvili a vše jí vysvětlili. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. První den po dvou letech doma byl opravdu zvláštní. Obléknout se jinak, namalovat, navonět a vyrazit. Mluvit jako dospělý člověk a ještě odborník…Řeknu vám, je to výzva.

Je výzva vrátit se do práce a je výzva odejít na pár hodin od dítěte, když jste s ním skoro srostlí.

Můj muž, mě po dalším půl roce, poslal na pět dní na dovolenou. Jela jsem na kurz ženské tantry. S lektorkou, která výjimečně přijela do Čech. Byl to můj splněný sen.

Ale ještě větší splněný sen byl při návratu.

Zjistila jsem, že mám muže, který se umí postarat o malé dítě, dokáže mu zajistit skvělý program a ještě mě přivítá s uklizeným bytem a večeří při svíčkách.

Zvládala jsem to- věnovat se rodině, kojit, vařit, péct, šít po nocích, a ještě chodit na procházky s kamarádkami.

Jednoho dne jsem přišla na masáž a paní mi říká: „Podívejte se na sebe, jak vypadáte, myslíte, že je pro vaše dítě důležitější mlíko nebo matka?“

Dceři byly v té době necelé dva roky.

Vrátila jsem se sama k sobě a ladila se na otázku, jestli je správné ukončit kojení.

Všechno ve mně křičelo ano.

Byla jsem předrážděná dotekem, byla jsem unavená, ztrácela jsem se ve své dceři, viděla jsem jen jí.

V nošenkové skupině jsem to nedokázala sdílet, protože jsem se bála, že mě odsoudí. Vždyť se tam všichni podporují v co nejdelším kojení. A holky jako jsem já přesvědčují, že to ještě zvládnou.

Podpořil mě můj muž. A zvládli jsme to po svém. V té době už jsem kojila jen v noci. Protože to nějak samo vyplynulo. Dcera přes den už nechtěla.

Takže to skvělé, co se stalo…

Spala jsem celou noc. Moje dcera spala celou noc. A já nabyla potřebnou sílu. Tuhle slast pochopí jen ti, co se téměř dva roky nevyspí.

Nikdy jsme nenahrazovali umělým mlékem.

Nechtělo se mi ztratit mlíko několik dalších měsíců. Hledala jsem cestu, jak z toho. Prsa mě boleli. Doktorka řekla, že je to normální, že to může trvat ještě rok.

A já zjistila, že to je jen moje hlava. Ještě jsem po týdnu dceři chtěla dát, ale už nechtěla.  Potkala jsem se se svými pocity vinny. Vinna, kde se bere? Tam kde čtete, jak je skvělé to udělat jinak. Když přečtete články o přirozeném porodu a je to pak jinak, když čtete o samoodstavu a je to jinak. V momentě, kdy jsem to pustila i mlíko zmizelo.

Každý potřebuje jít svojí individuální cestou. I když to není podle příruček…tak prostě je to jinak..

No a?

Dva roky je pro někoho nepředstavitelné- dítě běhá, jí maso a přijde si cucnout. A pro někoho málo, protože to není samoodstav.

Nejsme špatné matky, když si věci děláme po svém. Jsme špatné matky, když se s vyplazeným jazykem snažíme stihnout a zvládnout všechno podle cizích nastavení. Je jedno, jestli jsou nebo nejsou alternativní.

Každá z nás má rozum, cit, intuici a svá přání. Věřím v to. A vracím se k tomu vždy, když si uvědomím, že už zase jedu jinak.

Mám pro vás dárek, pokud jste přes dítě přehlédli, že s Vámi žije i muž v domácnosti. A pokud chcete osvěžit svůj smyslný život.

 

 

 

 

 

 

Pavla Skálová
Mým největším darem je vidět energii člověka a vztahů. Čtu v energii, co a proč se v člověku děje. Rozklíčováním podvědomých nastavení spojuji lidi s jejich zdrojem štěstí a spokojenosti. Můj příběh si přečtěte zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *