Skutečný příběh kojení

Napsala jsem jeden nevinný článek, který k dnešnímu dni vidělo přes 3000 žen. Já sama jsem kojila necelé dva roky, když jsem se rozhodla přestat kojit, tak jsem to svému dítěti vysvětlila a za tři dny si už na mléko ani nevzpomnělo. Já sama jsem měla problém. Nedokázala jsem se smířit s pocitem, že jsem to nezvládla déle. A mléko mi nechtělo z prsou zmizet další půl rok, možná rok.

Když jsem začala dělat opět svojí práci terapeutky energetického čtení, potkávala jsem ženy, které potřebovaly pomoct s podobnými tématy.

O několika těchto případech jsem napsala zde. Jsou to skutečné případy z praxe. Článkem chci podpořit individualitu každé ženy.

Mým článkem se rozdmýchaly diskuse. Jako by existoval jen jeden pravdivý názor a to u kojení každopádně neplatí. A proto:

Začínám psát knihu:  SKUTEČNÝ PŘÍBĚH KOJENÍ: jsou to vaše opravdové příběhy ze života.

Sbírám všechny příběhy. I ten TVŮJ PŘÍBĚH KOJENÍ.

Jak jsi se ty cítila, když si kojila, co tě ovlivnilo v rozhodnutí kojit tak dlouho, jak si kojila, proč si ukončila, nebo jaké bylo kojit do samoodstavu. Které myšlenky ti při kojení běhaly hlavou a které pocity. Co bylo nejtěžšího a nejkrásnějšího. Co tandemové kojení. A jaké to bylo po, když to všechno zkončilo. Onlein podoba knihy bude zdarma, pro každou ženu, která bude chtít najít podobný příběh. Jedinou podmínkou je upřímnost. Není žádné tabu. Třeba to bylo nejemočnější období, třeba nejkrásnější a třeba taky nejvíce vyčerpávající. Pojď do toho a sdílej. Děkuji za všechny, kterým tvůj příběh pomůže

Napiš svůj příběh kojení

 

Svůj příběh můžeš napsat na email: pskalova@gmail.com. Napiš ho ve znění ve kterém si přeješ, aby byl publikován.

Zde je první příběh: Tereza 31

Ahoj Pavlo,

tady je můj příběh.

Kojení

Tohle je můj příběh. Ještě nikdy jsem ho nikomu neřekla celý. Většinu času jsem se styděla říci veřejně svůj názor, abych nebyla odsouzena či neztratila své „známé“. Kojila jsem dohromady 23 m. Pro někoho moc, pro někoho málo.

Ano, chtěla jsem kojit do „samoodstavu“ či prostě dlouho. Myšlenka, že mé dítě bude mít díky kojení a dalším „principům kontaktního rodičovství“ naplněné potřeby, stejně jako že dítě, až bude mít uspokojenou potřebu se kojit, tak se automaticky kojit přestane, zněla skvěle.

Je přece slovo spoKOJENÝ ne? No ale pro mne tohle prostě nebylo a není.

Ačkoliv se syn přisál již na sále, nikdy jsem neměla málo mléka, mé dítě nemělo dudlík či kojeneckou láhev a neochutnalo UM, nebylo pro mne kojení vždy lehké. Prožila jsem si i období „bojkotu“ kojení i to, že mé dítě pilo posledních cca 9 měsíců jen z jednoho prsu (byl to velmi pozvolný postup).

Jaké bylo pro mne kojení? Různé. Někdy jsem kojila s láskou, s hrdostí, někdy s tím, že dělám to nejlepší pro dítě, někdy s tím, že chci dítě uspat. Někdy s tím, že chci, aby se uklidnilo. Jindy s výčitkami, že to je na veřejnosti, partner to nechce, že když nedám, dítě se bude vztekat.

V jistém období jsem měla i strach, že dítě nechce pít. Někdy s radostí, někdy s pocity, že mne přitom dítě má rádo, nebo musí mít rádo. Občas jsem si přála, aby skončilo dané kojení a já měla volno.

Nechala jsem se ovlivnit dvěma myšlenkami: když dítě pláče, zkus ho uklidnit kojením a nejlepší je samoodstav (o tom jsem však veřejně nehovořila). Představa spokojeného dítěte a člověka, kterého díky tomu vychovám, zněla skvěle. A mne se líbila.

Chtěla jsem dlouho kojit, říkala jsem si, nějak to dopadne, ne?

Můj manžel mé kojení moc neschvaloval, chtěl, abych to omezila, chovala se jinak. Tlačil mne do omezení atd. Když jsem se však rozhodla, že na veřejnosti kojit nebudu, že dítě je moc velké již skoro dvouleté, bylo mi řečeno, že se předvádím, že ostatním vadí, že pláče, že ho nemám trápit.

Mé manželství bylo v troskách, nerozuměli jsme si, neměli jsme intimní život a neuměli se dohodnout k vzájemné spokojenosti. Rozhodla jsem se sama se sebou něco udělat. To se postupně dařilo a daří. Jak se měnil můj život, měnilo se i mé vnímání toho co mi vadí a co nevadí.

Nejdříve jsem musela přestat s nošením (synovi bylo 19 m, nikdy v kočárku nebyl). Prostě má záda to přestala dávat. Dítě jsem začala vozit v kočárku… A světe div se, až na pár případu, mu to opravdu nevadilo.

Samozřejmě už při tom mne napadla myšlenka, že kojit budu muset přestat dřív, než jsem chtěla, že to mé tělo prostě nezvládne. Necítila jsem to tak ještě, ale věděla jsem, že to nastane. Začala jsem přemýšlet, jak to postupně udělat, ale nic mne nenapadalo.

Mezi tím mi má kamarádka, několikrát řekla, že je zvědavá jak se budu chovat, až kojit přestanu. Říkala jsem si, změní mne to tak moc? Opravdu? Já to tak nevnímám. A pak mne můj masér začal provokovat s tím, že kojit přestávám.

No v plánu jsem to ještě neměla. Ale ano, já se nechám snadno vyprovokovat, takže myšlenka začala působit. Prý mne kojení stojí neskutečně moc. Nevěřila jsem tomu. Jasně, krmím ho, ale to přeci tolik není, ne?

Odpověď mého maséra byla, že mne tím „ovládá“. Začala jsem o tom přemýšlet víc. Byla jsem neskutečně unavená a řekla si, že se už chci prostě vyspat. V noci se syn budil co hodinu. Takže rozhodnutí padlo, přestanu kojit v noci.

Chci se opravdu vyspat.

Syn mléko mít bude a já se už vyspím (snad). Dítku jsem věc oznámila, vysvětlila.

Světe div se, žádný velký řev nebyl a syn se brzo přestal budit v noci. Velmi rychle začal spát celou noc, či se jen jednou či dvakrát vzbudil a usnul i bez kojení. Tohle mi opravdu moc pomohlo. Ale na cca 4 dny.

Martin začal vstávat dřív a dřív a já nevěděla, zda hlady, či proto, že chce mléko. Rozhodla jsem se kojení omezit na dvakrát denně na uspávání. Opět mi bylo cca dva, tři dny lépe.

Pak jsem si večer lehla do teplé vany. Byla jsem v tu chvíli vnímavější. Cítila jsem, jak mé tělo je děsně, ale děsně unavené. Nepříjemný pocit. Napadali mně dvě věci: vykašlat se na pocit únavy – ale to bych popřela sama sebe a vrátila se zpět do své necitlivosti, či udělat něco s kojením.

Rozhodla jsem se s kojením přestat.

Mé tělo to nezvládalo. Rozhodla jsem se dát sama na sebe. Postavit se na první místo. Synovi jsem danou věc oznámila a řekla, že ten den dostane naposled. Cestou z herny mi ten den usnul poprvé sám v kočárku (ani jsem si toho nevšimla). A večer jsem mu to prostě vysvětlila.

Rozloučila jsem se s kojením. Nikdy mne předtím během kojení nekousal. Teď ano, to byla poslední tečka. Věděla jsem, že musím být pevně rozhodnutá a neustoupit. A to jsem byla. Od té doby nekojením.

Syn se kvůli ukončenému kojení ani pořádně nevztekal. Nezkoušel to. Nebolelo to. Syn nebyl tak závislý na mléku, jak se zdálo. Byla to iluze. Přestávala jsem s kojením 10 dní. Byla jsem o tom pevně rozhodnutá.

Úplně nejtěžší bylo přepsat svoji myšlenku, chci kojit co nejdéle, nejlépe do samoodstavu. Přišlo mi, že tím zrazuji sama sebe a své přesvědčení. Pocit z mého těla byl však silný, stejně jako vzkazy od přátel.

Myslím, že jsem kojit přestala tak pět minut po dvanácté. Tohle však platí pro mne, ne nutně pro vás. Nezvládala jsem své hranice a myslela jsem si, že když hned neuklidním dítě, jsem špatná a neschopná matka. Nabízení mléka pořád, od jisté doby, je opravdu špatně. Následky vidím do teď.

Opravdu nechci říci, že máte přestat kojit do dvou let, či nemáte kojit tandemově či.. já nevím co. Znám maminky co kojí starší cca 18 m děti, jen když ony a děti chtějí. Proč ne? Já bych to nezvládla.

Dodnes mi dělá problémy vytyčit hranice. Je to individuální. Rozhodně však nechci učit své dítě, že je dobře se ve jménu lásky obětovat. Tohle opravdu neplatí. Že ve jménu lásky se necháme ničit, poškozovat a nebudeme si hájit své.

Já se rozhodla přestat kvůli sobě a přijde mi, že je to dobře i pro mého syna. První pravidlo pro záchranu lidí v letadle, při haváriích atd. je: nejprve pomoz sám sobě, pak můžeš pomoci druhým. Popřípadě nesmíš ohrozit sebe na životě, aby si mohl pomoci druhým. Platí to i pro matku a dítě.

Kojení mi mimo jiné způsobovalo i „zamilovanost“ a zkreslovala moji realitu. Syn si opravdu vynucoval moc věcí na úkor mne. Až když jsem přestala, mohla jsem to vidět.

Každopádně podporuji kojení, kojení na veřejnosti i kojení batolat. To, že nekojím, 18 měsíční dítě, neznamená, že to není pro někoho jiného. Někomu to může vyhovovat naprosto skvěle.

Co se stalo ještě po ukončení kojení? Více energie, méně zkreslené vnímaní na dítě. Více jsem si začala všímat, jak si mé dítě krutě prosazuje svou. Jak mu jde o to, aby bylo po jeho a je schopné se díky tomu velmi vztekat, donutit mne splnit požadovanou věc.

Manžel ztratil argument, proč nemůže hlídat syna déle. Dlouho jsem nechtěla nechávat syna hlídat někým jiným. Ale byl to převážně strach, aby se mé dítě necítilo opuštěné matkou, než primárně kvůli kojení. Opuštění matkou je však můj příběh, ne příběh mého syna. Kojení v tomto hrálo až druhořadou roli.

 

 

 

 

Pavla Skálová
Mým největším darem je vidět energii člověka a vztahů. Čtu v energii, co a proč se v člověku děje. Rozklíčováním podvědomých nastavení spojuji lidi s jejich zdrojem štěstí a spokojenosti. Můj příběh si přečtěte zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *