Spirituální kojení, aneb odvaha být v energii

Ovlivnila mě myšlenka z knihy Vladimíra Megreho Anastazie- že v dřívějších dobách bylo něco kolem kojení za veliké tajemství a muselo to být uchováváno. V té době ještě lidé uměli přijímat informace z posvátných míst, stejně jako my čteme na internetu. Jako terapeutka energetického čtení je mi tato myšlenka blýzká.

A tak bych vám chtěla přiblížit mojí cestu k vědomému kojení.

Sedím u sklenky vína a povídáme si s kamarádkami o článcích, které jsem napsala. Říkám v nich, že ženy mají přestat kojit, když to tak cítí a že nemají zapomínat na své muže. Naslouchám tomu, co v komentářích se děje v uzavřených skupinách a jak můj článek byl smazán, protože prý nepodporuje kontaktní rodičovství.

Omyl přátelé, má slova pouze nepodporují model matka-oběť. Kontaktní rodičovství pro mě znamená být propojen se sebou, se svým mužem i se svým dítětem.

Jsem možná jeden z nejduchovnějších lidí, které kdy potkáte, a přesto chodím v Jansech a bydlím v panelovém domě. Z čeho vycházím?

Zákulisí seminářů, terapií a dobře míněných rad

Ani nevím, jak je to možné, ale život mi přihrává do cesty zákulisí všeho, co lidé prožívají.

Hrála jsem v rockové kapele, a stála na pódiu, jezdila jsem na festivaly, kde lidé platí vstupné i alkohol, měla tam vše zadarmo. Byla jsem v nahrávacím studiu i ve zkušebnách.

O pár let déle jsem žila v meditačním centru, dělala jsem tam všechno- organizaci, vaření, úklid i terapie. Dělala jsem fyzioterapii snad všem lektorům, kteří tam kdy byli. S některými jsem se spřátelila. Byla jsem u toho, když se stali z obyčejných lidí skvělí lektoři, nebo mistři ve svém oboru.

Pracovala jsem v domově důchodců. Dělala jsem muzikoterapie ve školkách a školách. Pracovala jsem jako lektorka pro mateřské centrum A centrum v Praze. Na několika místech v republice jsem vedla tantrajógu Mohendžodáro.

Prošla jsem mnoha kurzy sebepoznávacími i terapeutickými.

Držela jsem v ruce pětiletého chlapce, který umíral. Viděla jsem ženu, které jsem pomohla z ležáka začít chodit, jak steskem umírá. Seděla jsem naproti devadesátileté ženě, která mě držela za ruku a říkala, Pavlo, ty musíš. Ty musíš pracovat s lidmi a předávat jim to, co umíš. To nevadí, že ti zatím nerozumí, oni to časem pochopí.

V té době se mi nechtělo vrátit do Čech. Byla jsem spokojená ve Švýcarsku, obklopená lidmi, kteří mě chápali, vnímali, vážili si mě i mé práce. Nechtělo se mi vracet do Čech, kde byli lidé buď slepí, nebo duchovně dogmatičtí.

Jako by vymizela přirozenost a láska, jako by vnitřní vedení mělo menší hodnotu než to, co řekne učitel. Ale vrátila jsem se.  Zamilovala jsem se do muže a odešla za ním.

Smíření, že nemůžu otěhotnět…

S muži před mým partnerem ani s mým mužem jsem nemohla otěhotnět. Z největší pravděpodobností za to mohl krátký časový úsek mezi mojí ovulací a menstruací. A obrácená děloha. Byla jsem smířená ve svých 32 letech, že děti mít nebudu.

V té době jsem dělala několik terapeutických čtení týdně lidem, kteří přicházeli s nejrůznějšími tématy. Jedním z nich bylo: nemůžu otěhotnět. U některých, energie jasně ukázala, že mají hledat jiného partnera, u jiných se léčilo trauma z dětství-ty potom otěhotněly. U některých ještě jejich duše nebyla připravená a chtěla čas. U některých v energii bylo jasně napsáno: „ Prosím smiř se s tím, že v tomto životě je lepší, pokud dítě mít nebudeš.“

Dělala jsem i několik energetických čtení ženám po umělém oplodnění a věděla jsem, že to moje cesta není.

Sama sobě energetické čtení neumím udělat, a tak jsem se prostě smířila s tím, že to nejde.

Když je vše jinak, než si vymyslíme a vysníme…

Otěhotněla jsem v době, kdy jsem to nejméně čekala. Při zápalu plic.

Všechno bylo jinak, než jsem si to představovala, než jsem si ideálně vysnila. Neměla jsem pohodové těhotenství, díky zdravotním problémům. A díky výčitkám, že to není od začátku ideální.

Cítila jsem naše dítě fyzicky i energeticky. Mluvila jsem s Dušičkou dcery hned, jak to šlo. Nepsala jsem si deník, takže časové údaje jsou jen orientační.

První tři měsíce jsem vnímala, jak se Dušička rozhoduje, jestli s námi chce být a já byla otevřená její volbě. Když jsem chodila na lékařské vyšetření, vysvětlovala jsem svému dítěti, že mé strachy jsou mé a že ono se bát nemusí.

Byla jsem ve velikém strachu od lékařů a do poslední chvíle se nevědělo, jestli moje tělo donosí dítě devět měsíců bez císaře a dalších zákroků. Nevědělo se, jestli se mi narodí zdravé dítě. Otevřela jsem se tomu, že je vše tak jak má být a ani v nic nedoufala. Jen jsem cítila, že své dítě miluji takové jaké je, a že ať už se narodí jakékoliv, že ho přijmu. Můj partner to měl stejně a podporoval mě.

Komunikovala jsem se svým dítětem všechno, když bylo teprve v bříšku. Ptala jsem se ho, jak se chce jmenovat a cítila, co je v souladu. Věděla jsem, že se narodí dcera Ariana, a že bude krásná, i když jsme neměli jediný ultrazvuk, který by to potvrdil.

Ani nevím, jak se to stalo, ale velkým pomocníkem nám byla energie.

At´už při komunikaci, nebo při léčení a udržení dítěte v břiše do reálného data porodu. Pamatuju si, jak se v noci vzbudím s obrovskými křečemi v břiše a bolestí. Byla jsem ve Švýcarsku v sedmém měsíci těhotenství. Břicho jsem měla ztvrdlé, plná paniky a strachu. Volala jsem mému muži. Posílal mi na dálku Reiky energii a energeticky mluvil na dálku s naším dítětem. Opakoval: To je strach maminky, nic se neděje, jsem s Vámi, i když daleko, jsem s vámi a vše je v pořádku.

Celý stav se uklidnil během deseti minut.

Období kolem porodu bylo pro mě těžké, provázeno strachem z císaře.Byli slabé ozvy, a bylo mi řečeno, že jedu na sál, okamžitě císař. Tam bylo obsazeno, byla bouřka a těch porodů bylo najednou hodně. Měla jsem čekat. A porodila s pomocí porodní asistentky a oxytocinu, který jsem nechtěla, za 2,5 hodiny.

Můj muž byl s námi. Stalo se hodně věcí, se kterými jsem nesouhlasila a nedokázala si je dlouho odpustit. Ale porodily jsme bez císaře a leželi si v náručí další dvě a půl hodiny po porodu. Dcera byla a je nádherná, stejně jako každé dítě.

Odvezli ji ze sálu, říkali na hodinu, když jsem prosila, ať ji přivezou co nejdřív, přivezli jí po osmi hodinách. Byla jsem celou dobu s ní energeticky. Měly jsme to z těhotenství „natrénované“. Cítila jsem jí a vnímala. Bylo mi strašně, že za ní nemůžu a zároveň mi tekly slzy dojetím, že jí cítím a vnímám, že jí energeticky hladím a chovám.

Ptala jsem se sama sebe, proč takováhle porodnice, proč to nebylo přirozenější, proč to nebylo doma. Vybavovali se mi rozhovory z těhotenství.

Ptala jsem se dušičky, kde chce být narozená, co je jejím posláním v tomto životě, nebo co potřebuje, aby její start do života byl v pořádku.

Stále dokola mi přicházelo, že chce být narozená v nejbližší porodnici. Že není pro ni nejdůležitější to nejalternativnější, ale to, co ji vtiskne pocit, že je součást světa, kde je i systém a lékaři. Vyslyšela jsem i přání, kdy jsem cítila, že chce maso. A po deseti letech vegetariánství jsem ho začala jíst.

Vzpomněla jsem si na Patricka Balinta, který ze své praxe regresního terapeuta říká, že některým Duším zas tak na těle nezáleží, ale že jim záleží na jiných prioritách, např. duchovní růst, nebo začlenění do kolektivu. Takové děti se rodí např. císařským řezem.(Velmi zjednodušeně řečeno).

Ani nevím, jak se to stalo, ale velkým pomocníkem nám byla energie.

Byla spokojená, spinkala, vytvořila si pravidelný rytmus kojení. Neplakala. Cítila jsem její potřeby a vnímala jí. Nikdy nechtěla prso mimo její rytmus. Nikdy neucucávala. Jednoduše se nakojila a víc nechtěla.

Mé tělo bylo vyčerpané několik měsíců díky zdravotním komplikacím. Prakticky pořád jsem ležela a měla jsem dceru na sobě, nebo vedle sebe. Můj muž pověsil houpací síť do pokojíčku, kde jsme spolu usínaly, kde jsem kojila, kde jsem vymýšlela písně, které přicházely z mého srdce v improvizovaných melodiích.

Ve třech měsících jsem jí začala nosit v nosítku a v šátku. Do té doby jsme byly přilepené na sobě v posteli.

Čím byla větší, mé napojení s ní bylo méně intenzivní a hlavně jsem potřebovala s ní začít mluvit. Je pravda, že naše neverbální komunikace byla tak dokonalá, že mi to téměř nešlo.

K mým zdravotním obtížím se přidalo utiskování bederní meziobratlové plotýnky. A tak, ikdyž se mi nechtělo, musela jsem dceru začít vozit v kočáře. Kdykoliv potřebovala, tak jsem jí objímala, pohladila, pusinkovala anebo jsem jí nesla kus cesty v náruči a tlačila kočár.

Bylo to vtipné období. Nákupy s dítětem na břiše a s kočárem jako nákupním vozíkem.

Jsem hodně alternativní člověk a většinou jsem si uměla poradit se svým zdravím sama. Když jsem kojila, měla jsem extrémně silné emoce a strachy. Tak jsem jakoukoliv detoxikaci odkládala. Rok a půl jsem kojila kdykoliv dcera chtěla.

Pak už jsem byla vyčerpaná, unavená, a dotekově předrážděná. Paní na masáži mi řekla:

„Proboha se na sebe podívejte, jak vypadáte, vy ještě kojíte? Se svojí konstitucí, vy si uvědomte, jestli vaše dítě potřebuje více matku nebo mlíko.“

Pomohlo mi to rozhodnout. Vnitřně jsem cítila, že už nemůžu a nechci. Ale bylo mi líto přestat.

Dcera poprvé spala celou noc a má to tak dodnes. Usne v půl deváté a vstává mezi půl sedmou a půl osmou.

Když potřebuje výjimečně utišit nebo v něčem ujistit. Drží mě ručičkou za prso a cítí mě a mojí plnou přítomnost.

VĚDOMÉ SPIRITUÁLNÍ KOJENÍ

Ovlivnila mě myšlenka z knihy Vladimíra Megreho Anastazie- že v dřívějších dobách bylo něco kolem kojení za veliké tajemství a muselo to být uchováváno. V té době ještě lidé uměli přijímat informace z posvátných míst, stejně jako my čteme na internetu.

Ty ženy, které měly toto tajemství, odcházely vědomě zemřít do dolmenů a zde ta tajemství vibrují stále. Prý, když do nich vejdete, tak slyšíte a cítíte tyto informace.

Nikdy jsem tam nebyla. A i když umím číst energeticky některé informace na dálku, Dolmeny se mi přečíst nepodařilo.

Cítila jsem však, že není nejdůležitější kojení jako akt, ale vědomé láskyplné kojení.

To se mi dařilo celkem dlouho. Při kojení jsem cítila mojí dceru na mnoha úrovních, nejen fyzicky, ale i energeticky. Cítila jsem, jak se má a jak ke mně na energetické rovině promlouvá. Vyjadřovala jsem jí lásku. Překvapilo mě, když jednou při kojení jakoby řekla: Mami, přijímej, chci, abys cítila mojí lásku. Překvapilo mě to a začala jsem při kojení nejen dávat svojí pozornost, ale vnímala jsem proudy energie, které ke mně chodily od dcery.

První měsíce jsem nevnímala téměř nic jiného než lásku, dotek, plynutí, propojení. V době když jsem chtěla skončit s kojením, jsem si uvědomila, že už mi vědomé kojení nejde, že už se neumím naladit, že už mě to otravuje. A že i dcera, jak v tom nejsem naplno, si prso najednou bere kdykoliv, kdekoliv často. U kojení jsem si najednou četla zprávy, nebo něco dělala. Ale stálo mě to víc než kojení v plné přítomnosti.  Plná přítomnost při kojení mi přinášela pravidelné nevynucené intervaly, naprosto spokojené klidné dítě.

Když jsem přestala kojit, trvalo mi asi rok, než jsem se vyrovnala s tím, že nekojím. Mlíko jsem měla ještě rok, dcera už ho nikdy nechtěla. Raději se přišla přitulit, nebo obejmout.

Mlíko jsem použila při zánětu spojivek, při opruzeninách i při ekzému. Vždy až poté, co nezabíraly přípravky od lékaře. A mlíko vždy zabralo velmi rychle.

NIKDY JSEM NEZAPOMNĚLA NA SVÉHO MUŽE

I když jsem tělo měla tak nějak zdecimované porodem a chirurgickými zákroky, i když jsem plně kojila a nebyl nikdo v našem okolí, kdo by nám pomohl s domácností, tak jsem nikdy nezapoměla na mého muže. V době kdy jsme se nemohli milovat, jsme se potkávali v energetických tantrických cvičeních a energetických tantrických milováních. Bylo to nádherné, vzrušující a velmi intimní.

Všechno nás velmi sblížilo. Víme, že se na sebe můžeme spolehnout. A že v naší rodině není nejdůležitější jeden, ale všichni tři. I když to tak ne vždy vypadalo. A já chtěla upřednostnit dceru.

Zjistili jsme, že to nepotřebuje, že je mnohem spokojenější, když jsme spokojení všichni a když je pozornost rozložená.

Každé ráno naše dcera stojí u dveří, aby se s tatínkem obejmula a dala mu pusu. On jí umí od jednoho roku vykoupat, nakrmit, uspat… Dokonce mě dvakrát poslal na několikadenní dovolenou, a sám dceru hlídal, abych si odpočinula. Bylo to výjimečné a krásné. Vždy jsem získala nový nadhled a svěží energii.

 

VĚDOMÉ USÍNÁNÍ

Je to jedna z věcí, která nám fungovala velmi dlouho. Všimla jsem si, že naše dcera nejlépe usíná, když se s ní ladím do spánku. Jako bych usínala s ní. Obejmula jsem jí, zklidnila jsem svůj vlastní dech, zavřela jsem si oči a soustředila se na stav, jako bych usínala s ní. Samozřejmě, když jsem byla unavená, tak jsem usnula také, ale chce to jen cvik, rozlišit tu malinkou hranici, kdy se člověk pouze ladí a kdy skutečně usne.

Bylo neuvěřitelné pozorovat, jak jsem ji nemohla uspat, když mi o něco šlo, když jsem se těšila, že usne, že až usne, bude něco lepšího. To nechtěla usnout nikdy. A v ten moment mi vždy fungovalo opustit všechny myšlenky a pocity na to, co bude a naladit se na usínání. Co nejvíce opravdově. Zklidnit dech.

Pro mě osobně jsou to nejpřirozenější momenty z období kojení.

Proč to vše píšu?

Nenechte se odradit, když máte jiné názory než inteligentní knížky a poradci. Sklidněte se a poslouchejte sebe a své dítě.

A pokud chcete najít lépe cestu sami k sobě a ke svým rozhodnutím, možná vás zaujme energetické čtení.

 

 

 

 

 

 

 

 

Chcete najít cestu k nádherné sexualitě? Pak čtěte zde

 

 

Pavla Skálová
Mým největším darem je vidět energii člověka a vztahů. Čtu v energii, co a proč se v člověku děje. Rozklíčováním podvědomých nastavení spojuji lidi s jejich zdrojem štěstí a spokojenosti. Můj příběh si přečtěte zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *